V období prázdnin, jednoho deštivého dne k nám přišel chlapec s dotazem na otevírací dobu na Bouzově a autobusové spojení z Litovle nebo z Mohelnice na Bouzov. Informovala jsem se v IC Mohelnice, ale nebyli mi to schopni říci okamžitě, protože kompetentní osoba tam nebyla. Měla jsem zavolat za dvacet minut. Velmi promočený chlapec mi sdělil: "Já počkám, ale mám strach se u Vás k něčemu přiblížit. Víte, abych vám to tady nepomočil.”

Německý turista snažící se mluvit částečně česky se ptal:”Wo ist hier bitte "samek”. Nedaleko od infocentra sídlí firma foto SAMEK, tak jsme ho poslali právě tam. Po deseti minutách se turista vrátil s úsměvem a upřesnil, že se nechce nechat vyfotit, ale že by rád viděl Schloss. Ujistil nás, že už opravdu raději bude mluvit německy, než aby se pokoušel o češtinu, které stejně nikdo nerozumí.

Jednoho rána v 7.30 hod., kdy se otevírá "íčko”, přišli dva turisté z Holandska do "íčka" v Prachaticích a domáhali se plánu města Český Krumlov. Nedali si vysvětlit, že ho nemáme. Pak se nakonec po půlhodinovém dialogu zeptali, zda jsou vůbec v Českém Krumlově. Když jsem jim konečně vysvětlila, že jsou v Prachaticích, třicet pět kilometrů od Českého Krumlova, začali se smát, až se za břicho popadali a já taky. Dodnes si píšeme.